CO SKUTEČNĚ POTŘEBUJEME PRO SVÉ CÍLE

Vzduch po několika vteřinách - vodu po několika minutách - jídlo po několika dnech - domov po několika letech - jistoty vlastně nikdy. ​

Pak ještě vitalitu, abychom si dokázali potřebné včas zajistit. Bojovnost, abychom si vybojovali svoje místo na slunci. Všechno ostaní je všude kolem nás a vždycky v dostatečném množství.
Často mi lidé vyprávějí, jak by byli dobří kdyby, kdyby, kdyby... Všechny "tyhle kdyby" mají ospravedlnit jejich bezradnost nebo nedostatek odvahy se "do toho pustit". Na prvním místě volají po "jistotách", já jistoty dávám na poslední - pochybné místo.

Jistoty - záruky, že uspějí, že to dobře dopadne, že se jim nic nestane, že to bude něco jedinečného, co budou všichni obdivovat, že už nikdy nebudou muset nic "tak jedinečného dělat" a budou "žít z této slávy".

Pak ještě trpí "nedostatkem trpělivosti", chtějí všechno hned. A takle se pořád motají v kruhu, nic nedělají, jen se "před svým okolím ospravedlňují". To jim nakonec taky moc nepřidá na sebedůvěře. A kruh se uzavírá.... Potkávám čím dál častěji smutné snílky, co jim život nebo kariéra protékají mezi prsty...

Přitom stačí tak málo. Na chvíli si někde v klidu sednout. Vzít papír a tužku, ještě lepší najít si třeba pískoviště (vrátit se tam, kde jsme si ještě mysleli, že dokážeme všechno), vzít do ruky kus klacku a začít "tvořit" něco, co tu ještě nebylo.

Pak se "rozhodnout pro první nutný krok" a ten skutečně udělat. Najednou se začnou dít zázraky. Všechno do sebe začíná zapadat. Potkáváte stále častěji ty správné lid, proudí k vám potřebné informace. I potřebné zdroje jsou na dosah...

To je ten "zázrak proaktivity". Umění dostat věci do pohybu. Schopnost budovat si život podle vlastních představ, ne podle přání našeho okolí.
​
Zkuste to... Je to příjemný pocit a nese výsledy.