Ve firmách, ale i v životě se setkávám se třemi typy lidí. První jsou Vítězové. Podle výzkumu je jich přibližně 5 %. Od přírody mají něco, co jim umožňuje vyhrávat. Já tomu říkám vitalita, někdo ambice.
Jsou to lidé, pro které stačí vytvořit podmínky. Nic jiného nepotřebují. Nastavit pro ně metu − cíl a nechat je být. Schopným spolupracovníkům nepřekážej, nechtěj je zbytečně kontrolovat. Druhá skupina, a těch je nejvíc, jsou Nevítězové. Těch je 75 % v populaci. Jsou to lidi se stejným potenciálem, ale něco jim chybí. Neumí ten poslední vítězný krok. Při sportovním klání okamžitě poznáš Vítěze od Nevítěze. Jakmile se přibližuje cílová páska, Nevítěz povolí. Jakoby se šetřil, jakoby nevěděl, co bude. Tihle lidé potřebují vedení. Potřebují ještě něco, z čeho si budou brát zpětnou vazbu. Cíl jim nestačí. Nemá u nich potřebnou sílu, aby vygeneroval dostatečnou energii k protržení cílové pásky jako Vítěz. Bez instrukcí, s volností, ale se stanovenými kontrolními body. Potřebují zpětnou vazbu. Vítěz ji má. Buď protrhl cílovou pásku nebo neprotrhl. Poslední skupina jsou Poražení. Ať děláš co děláš, ať je vedeš nebo nevedeš, výsledky většinou nemáš. Poražení musí být řízení nakrátko. Potřebují, a mají velmi rádi, instrukce. Bez instrukcí, řízení a kontroly vlastně nefungují. Najdeš v nich velice malý potenciál, ale mají obrovskou výhodu. Když někoho kontroluješ, může vždycky říct, že jsi mu ještě nedal úkol. Na Poražené si připrav dokonalý postup, vydriluj je a budou taky víceméně úspěšní. Jen neočekávej nějaké nasazení. Pro Nevítěze můžeš udělat hodně − přimět jej, aby zvítězil. Je to jedna z nejnáročnějších činností. Protože on bude chtít stejnou svobodu jako Vítěz, ale neví, že u něj to nefunguje. V první řadě mu zkrať řetěz. Přesně to znamená - zkrať Nevítězům horizont. Když někdo přijde za mnou do tělocvičny a řekne: „Chci být Mistrem světa, natrénuj mě!“, jen se usměju a odpovím: „Máš na to 30 vteřin, abys mi popsal, jak to bude vypadat, až budeš mistrem světa." Byl by to pěkný dlouhý rozhovor, ale nanic. Pak začneme trénovat. Jde o to, naladit ho na konkrétní akci. Přijď, koukneme, jak si na tom s fyzičkou, s časem a uděláme konkrétní plán. Takhle to teď je a dá se tím něco dělat. Stejné je to v byznyse. Naladit svého člověka na konkrétní akci. Tady a teď. Teď musím podat výkon, zítra bude pozdě. Když mám velké obchodní jednání, můžu si ho zítra sjet znova? 3 klíčová pravidla jak z Nevítěze udělat Vítěze 1. Naladit se na výkon. Mít tu správnou náladu. 2. Ten den podat co nejlepší výkon. Nemůžeš vyhrát, když máš silnějšího soupeře. Ale můžeš podat ten nejlepší výkon. Když vyhraješ, znamená to, že jsi měl slabšího soupeře, to je další realita. Tvým cílem je podej dnes ten nejlepší výkon. 3. Vědět, co bude zítra. To je další věc, která nás rozbíjí. My vlastně tápeme, co bude zítra, co bude za týden. Za měsíc, za dva. Takové to: „Uvidíme, jak dneska dopadnu.“ Ano, můžeš udělat excelentní rozhodnutí, skvělý obchod. Ale zítra se vrátíš do práce. Pořád musíš vědět, co bude zítra. To dává klid. I pro dnešek, pro dnešní jednání. Abys věděl, co se stane, když to třeba nevyjde, nebo naopak skvěle vyjde. Abys na to nemusel myslet při jednání. Abys měl klid. Tím roste klíčová vlastnost − sebedůvěra. Abys věřil ve svoje schopnosti. K tomu vede celý ten trénink, celé to vedení. Nemáš-li sebedůvěru, vždycky se propadneš v krizové situaci. Lidi poznáš v krizi. Buduj sebedůvěru. Musíš vědět, na co stačíš. Vědět, kde máš hranice. Sebedůvěra dává pocit kontroly.
0 Comments
Děti jsou dar. Jsou sázka do loterie. Výchova může vyjít a nemusí. Jsou to živé bytosti, každé je jiné. Vyvíjí se podle sebe. Ale položit dobré základy do života můžeš.
Zbytečně neochraňuj Uč je od mala samostatnosti. Vysypat si písek z botičky, zavázat tkaničky, uklidit hračky. I děti moc rády delegují své úkoly a rodič je velmi snadná oběť. Když se dítě nenaučí padat, nenaučí se chodit. (Samozřejmě dávám pozor, aby si neublížilo.) Klíčová je důslednost. Dítě je partner. Od dvou let s ním můžeš jednat podle daných pravidel. A sám je dodržovat. Veď svoje děti k jednoduchým návykům. Ráno vstaneš, nasnídáš se, vyčistíš si zuby. Přijdeš z venku, umyješ si ruce. Dohraješ si, uklidíš hračky. Denně pravidelně pilujeme. Musíš uřídit sebe, pak jsi schopný uřídit druhého. Dítě potřebuje vzor. Jako rodič nemůžeš polevit. Házet vinu na děti, že nedodrží dohodu. Dodržuj pravidlo podmínky „Když okamžitě nepřestaneš, tak...!" Nevyhrožuj, stanov pravidla. Dávej pozor, co říkáš! Důležitá je spolupráce obou rodičů, jejich jednota. Zodpovědnost mají oba. (Babičkám se tolerují výjimky.) Měj partnerský přístup. Dopředu řekni, jak to bude. (Odehraješ 3 kola hry na iPadu a odložíš ho.) Nastav limit a hlava k němu sama bude směřovat. K dítěti: Buď akceptuješ, nebo vůbec nezačneš. Nepěstuj si doma egoistu Dítě je součást rodiny, nestav ho na první místo přede všemi. Bude to očekávat v dospělosti. Nauč ho spolupráci, zařaď do kolektivu. Sám nejsi nic. Potřebuješ lidi kolem sebe. Třeba jsi teď na vrcholu, ale někdo ti tam pomohl. A ty to musíš vrátit. Nevychovej „hošíka“. Kluk potřebuje mužský element, agresi, destruktivní hry... Učí se zvládat emoce. Dopřej mu je pod kontrolou. Nezařadil by se ve škole, neměl by téma. Agresi zmákneš sportem, fyzickou námahou. Šetři chválou. Zkus: „Je to dobrá práce.“ Nikdy nezapomeň říct, když něco udělá dobře. „Kotvi“ dobré chování. Nikdy se nevracej do minulosti, nevyčítej. Když se něco nepovede, řekni: „Až sem je to dobře. Tady koukneme na to další.“ Učíš zpětnou vazbu. Problém přílišné chvály je, že vzbuzuje emoce. A ty se musí stupňovat. Kam až to zvládneme? Emoce odezní, zájem opadne. Nepoužívej slovo chyba. Zkus: „Tady je potřeba něco vyřešit.“ Nepřeháněj to s kroužky. Dopřej dítěti vlastní čas. Nech ho dotahovat hry do konce, nezasahuj, nestav za něj... Pozoruj, poraď. Ať si hraje o samotě, ať zkouší, poznává důsledky svých činů. Nehecuj, samo si dosáhne na vyšší příčku, až ucítí, že na ni stačí. Máš na dítě málo času? Jako zaměstnaný otec nebo matka dáváš dítěti svojí pracovitostí dobrý vzor. Nemarni společné chvíle. Čtěte si, vyprávějte, běžte ven, učte se nové věci. Nedělej u toho nic jiného, odlož telefon, buďte spolu. Čím míň času, tím větší intenzita. Dítě ocení i pár chvil.
Sám nedokážu nic. Žiju uprostřed lidí a lidé ovládají svět.
Chceš, aby se k tobě lidé chovali jinak? Změň svoje chování. Nesnaž se měnit ty druhé, svalovat za svoje neúspěchy vinu na ně. Bezpečí je hlavní motiv člověka. Za zavřenými dveřmi po jednání býváme nejchytřejší. Neumíme snášet stres, nikdo nás k tomu necvičil. Strach z neúspěchu redukuje schopnost myslet jen na jednoduché povely Útok, Útěk. Pořád máme jen 10 % svého jednání pod kontrolou. Proto za dveřmi je ze mě zase génius, cítím se bezpečný. Kdybych měl odvahu, zaklepu, vrátím se a pokračuju v jednání. Pro spolupráci je nejdůležitější spolehlivost. A teprve potom sympatie. Protože ti spolehliví začnou být také sympatičtí, ať jsou jací chtějí. Musíme mít společný záměr. To je hlavní předpoklad, jinak není důvod, abychom byli spolu. Nemůžeme s kýmkoliv dokázat cokoliv, jak si často myslíme. Pro svůj záměr si musím vybrat svoje lidi. Měním-li svůj záměr, nejspíš se budou muset změnit i ti lidé. A to bolí, nejsme na to zvyklí. Když neovládnu sebe, nemůžu ovládnout druhé. Transakční analýza říká, že se při jednání snadno můžeme stát dítětem. Když se cítíme slabí, “pláčeme”, převádíme pozornost někam jinam. A také většina z nás nedospěla k tomu, abychom přestali být rodiče pro ty pod námi. Buď kritizuji nebo mám tendenci opečovávat. Ani jedno se nehodí na dospělé lidi. Když je budu opečovávat, budou mě zneužívat, když je budu kritizovat, budou se mi vyhýbat. Takže neopečovávám ani nekritizuji, dávám zpětnou vazbu, jsem pro ně bezpečný. Pak s nimi mohu jednat jako s dospělými. Dospělý přebírá odpovědnost. Ani dítě, ani rodič nechtějí odpovědnost. Najdi si svého vlajkonoše. Vlajkonoš má potřebu vyprávět o tom, co se mu líbí. Buď pro něj atraktivní! Bude rozhlašovat tvoje úspěchy. Ušetří peníze, které je nutné investovat do marketinku. Dej mu do ruky svoji vlajku. Když se mu líbí třeba iPhone, zahrň ho informacemi, co všechno iPhone umí a že ho máš ty. A vlajkonoš moc rád bude rozšiřovat tuhle zprávu. Co bych dal do marketinku, to on mi udělá zadarmo a jako živý člověk. Všude jsou. Hledej je, oslovuj tím, co je zajímá, nech je dělat práci za sebe. Čím blíž jsem člověku, tím víc mu můžu rozumět. Udržuj svoje vztahy. Jako kytky. Živ je, zalévej, větrej. Setkávej se s lidmi, na kterých ti záleží. Ještě ladíme? Kam jdeme? Jednou za půl roku se s nimi potkej naživo při nějaké příležitosti, jednou do měsíce dej o sobě vědět elektronicky, raději pošli SMS než email, a když to půjde, zavolejte si. Ale neobtěžuj. Chceš úspěšné vztahy? Musíš se lidem vyplatit. Buď bezpečný partner, spolehlivý, ekonomicky zajímavý. Pak se lidé budou kolem tebe držet, ideálně, když z toho budou mít také prospěch. Najdi společný cíl, potřebné kompetence pro každého ze svých lidí. Společný cíl je alfaomega všeho. Ten cíl říká, proč jsme spolu. Škoda, cíle moc neumíme nadefinovat. Definujeme „hezká dovolená“. A když nevyjde počasí, bude půlka účastníků naštvaná...
Jak se dobře připravím na jednání?
Dopředu si musím odpovědět na dvě věci: co chci projednat a s kým budu jednat. Vědět, kdo je můj partner, jaké má cíle, jaká má kritéria pro rozhodování. Podle toho si připravím, o čem jdu jednat. Cíl je zajistit si podporu pro své plány. Minimum je zabezpečit, aby mi přesně tenhle člověk nebránil v konání, když už mě nepodporuje. A přinejhorším, abych věděl, že mi v tom brání. Jak nejlépe zapůsobím při prvním kontaktu? Už tím, jak si schůzku domlouvám. Nastavím parametry, jak dlouho bude setkání trvat, o čem budeme jednat. Na schůzce se představím, řeknu proč jsem tady. Znovu si ověřím, že jsme tady kvůli domluvenému tématu, máme na to tolik a tolik času. Tímto postupem si zajistím, že můžu vést celé jednání vždycky tak, aby se můj partner cítil bezpečně. O to více mi bude naslouchat. Při jednání padne nějaký slib, jak zareaguji? Pokaždé si ověřím skutečnosti. Ale pozor, i u sebe. Neslibuj, co nemůžeš splnit, je základní pravidlo spolehlivosti. Přemýšlet, když na sebe beru závazek. Zkontrolovat, jestli ten závazek jsem schopen splnit. Podívat se na termíny. Vyjednávat, i o termínu. Jsme partneři. Řešíme společný problém, abychom něco dokázali. Zapomenu se a mluvím a mluvím. Co se stane? Ten druhý se začne nudit, začne se dívat na hodinky, nedej bože začne kontrolovat telefon. To je tak výrazný signál, že bych měl okamžitě přestat. Ten, kdo se ptá, vede jednání. Místo monologu mám připravenou sadu otázek, na které budu chtít odpovědi. Co můžu předpokládat z odpovědí partnera, abych nepodlehl domněnkám? Raději nic. Ověřovat, ověřovat, ověřovat. Například: „Bojíte se dodacích podmínek? Je to pro vás důležité téma?“ Když řekne ano, dodám utvrzení na dodací podmínky. Jakmile cítím, že sám nerozumím, ihned se naprosto otevřeně zeptám. Co je ještě výhodné pro úspěšné jednání? Přizpůsobím se temperamentu svého partnera, rychlosti jeho řeči, rychlosti reakcí. Dobrý vyjednavač je flexibilní. Nepoužívám svůj slovník, ale co nejrychleji převezmu jeho. Když partner neříká tým, ale kolektiv, používám také kolektiv. Říká se tomu „Mluv řečí příjemce“. Na jaké mohu narazit typy osobností? Ti rychlejší bývají řídící typ. Nebude moc vstřícný a usměvavý. Nebo bude až moc usměvavý, ale to neznamená, že to tak myslí. To je expresivní typ, bývají dobří obchodníci. Pak jsou ti pomalejší. Mezi nimi je praktický typ, který vyčkává, co z toho vzejde. Takového potřebuji co nejdřív dostat do hovoru. Bude tam analytik. Ten vůbec nebude poslouchat, co mu říkám. Neustále bude chtít potvrdit to, co říká on. Když ukončím jednání, udělám dohodu, plním svoji část, co mám očekávat od partnera, aby udělal? Neočekávejte nic. Udělejte všechno, co je potřeba pro zdárný výsledek. Jednání by mělo končit vždycky tím, že si rozdělíme závazky. Uděláme rekapitulaci. Ideálně vyjednávač shrne: Dohodli jsme se na…a vyjmenuji. Čekám na souhlas. Jestliže v nějakém bodě partner neodpoví ano, musím na tomto jednání dosáhnout jiné dohody. Třeba, že ho budu dál informovat. Ale musí tam vzniknout to „Ano, rozumíme si.“ Pokud tohle uděláme, spouštíme dále jako první: “Já jsem se zavázal k…”, ale dávám šanci i tomu druhému. Hodí se partnerovi ještě připomínat jeho závazky? Určitě ano. V pátek očekávám nějakou zprávu, ve čtvrtek se připomenu. “Byli jsme dohodnuti, že v pátek mi pošlete... Mohu s tím počítat?” V mém zájmu je, aby byl úspěšný. Měl dobrý pocit z jednání se mnou. Kdybych v pátek psal: “Sliboval jste, neposlal…”, už ho kritizuju, může se mi začít vyhýbat. Respektujeme druhého, vytváříme podmínky, aby on byl také úspěšný v naší dohodě. rozhovor vedla: Blanka Neoralová (blanka.neoralova@gmail.com) |
chci články z NOTESU klikni
chci na Jardův workshop klikniCategories
All
Archives
September 2018
|
| NOTES | VŠECHNY ČLÁNKY |
RSS Feed
Proudly powered by Weebly